proudu napospas

.

ztroskotáš na měsíčním břehu
v moři ozvěn

pod přílivem hledáš něhu
a střepy změn

lodi plují
do vratkých snů

a ty mahagonové
se smí
vrátit
do hloubek
k polibkům

jen zlo teď svírá čas
kormidelník něho-slepý

vzkazy v lahvích
štěstí napospas
o útesy se rozestřepí

čelem ke slunci
Montezuma žádá dar

ticho je v uších tonoucí
a tóny prosí
generální
polní stan

ve štábu úžin rtů

křižují se závorky
z množin
kontaktu úsměvů

a ňadra odpočívají
smí si něco přát

pod krustou se žebra smějí
příď nechat proudu napospas
stěžně podsekat

.