180°

Slunce výše nad hlavou
osvítí má záda,
otáčím se na patě,
most přede mnou padá.

Klapky, co měl na očích,
dávno dal jsem pryč,
vím, přežívat nemusím,
není žádný bič.

Až správnou nohou vykročím,
pak dlouho nechci zpět,
pak dlouho nechci vrátit se,
až zhlédnu celý svět.

Nevím, co se změnilo,
a nevím ani proč,
jen říkám si, tak nestůj tu,
nestůj tu a skoč!

Když zpátky mě nic nedrží
a není o co stát,
chci za nosem jít kupředu
a s kuráží se prát.