Ticho zpoza stěny
zaprášený archiv..:)
» autorka: Písnička... |
Dnes se stala
posledním vrahem
svého prvního dítěte
v županu co voněl po levanduli
a papučkách tak bezcharakterních
jako její nehybné rysy
bezchybné svou nelidskostí
schoulená na dno misky
tak aby si mohl zvážit
kolik dá za nahé tělo
rozbité od žaluzie
Tiskla si to dítě k prsu
a křičela ať pije
skoro jako by věděla
jaké je to být matkou
nebo lépe člověkem
skoro jako by věděla
že každý kdo
odpustí
příjmá tím část
viny
posledním vrahem
svého prvního dítěte
v županu co voněl po levanduli
a papučkách tak bezcharakterních
jako její nehybné rysy
bezchybné svou nelidskostí
schoulená na dno misky
tak aby si mohl zvážit
kolik dá za nahé tělo
rozbité od žaluzie
Tiskla si to dítě k prsu
a křičela ať pije
skoro jako by věděla
jaké je to být matkou
nebo lépe člověkem
skoro jako by věděla
že každý kdo
odpustí
příjmá tím část
viny
Tipů: 6
» 12.01.13
» komentářů: 4
» čteno: 806(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 12.01.2013 - 19:07
básněnka: mluvíš řečí mého kmene...:) Za to díky a hluboká poklona;):)
» 12.01.2013 - 19:10
myšlenka pouhá: Nikdy není jednoduché odpustit. Ale často se zapomíná na to, že "odpustit" neznamená "zapomenout":)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ozvěny vpité do pelesti | Následující: Projdi se mnou