Medůza

Zlato má kolem chřtánu
jen tak zavěšené
neberte ji však za dámu
není puncované

dělá se jen důstojnější
ve své bídnotě
zakrývá to nejtajnější
tělo bez srdce

úšklebek, co smích připomíná
je zkušeností trpkou
s takovou silou žádná jiná
nedovede uštknout

její kroky slyšet nejsou
plouží se jak stín
přítomnost nemá omezenou
nezná míru hodin

kdo ji jen na chvíli spatří
nezapomene
navždycky jsou jeho údy
jako z kamene

její jméno je tak hrozné
kdo ho vysloví
neusíná již bez bázně
jím uhranutý