Menštejn

Kamení za hradbami
ten hrad má jméno dívčí
a pod ním teče řeka
v stodolách už bez slámy
pod krokví vítr fičí
tesknota na člověka
padá,
když v krocích
toulá se nocí.

Já takhle tupím hrany
a neklid duše své
už pozbyl jsem i strach
a v hlavě kupím plány
snad je zpět unese
jak pěnu na vodách.

A lesní houští
napřed pouštím
a luna luní
do hladin studní
a do tyglíku
hvězdy v mžiku
pěšinami bez lamp a pošt
historií kde kdysi Jošt
kde Žižka nedobyl
i vlk tu dříve do tmy vyl
do oken hamru, nebo v mlejně
nocí tady na Menštejně.