Studánka

Šel jsem kolem studánky,
napít jsem se trochu chtěl,
slunce hřálo,les tak šuměl,
krásnou píseň kdosi pěl.

Šel jsem zatím hlasem krásným,
spatřil dívku nádhernou,
ležela si v mechu sama,
měla tvář moc líbeznou.

Je ji krásné dlouhé vlasy,
větřík tiše rozplétal,
probudila ve mě lásku,
ve kterou jsem nedoufal.

Cítil jsem se hrozně šťastný,
líbat jsem jí tolik chtěl,
vyznal jsem ji lásku čistou,
co jsem vždycky říci chtěl.

Srdce mě tak bylo štěstím,
možná za mě mluvilo,
a ta dívka naslouchala,
lesem se to šířilo.

Klekl jsem si na kolena,
do náruče si ji vzal,
líbal její tvář a ústa,
uhasil tu žízeň žal.