třikrát o konci a jednou o nezačátku

 

konec světa

Profesor přepsal poslední slova a otřel studený pot z čela - právě dešifroval proroctví o konci světa a spěchal, aby to oznámil. A nevšiml si posledního kousku nepřeloženého textu, který pravil: Ukázka z připravované knihy Sto velenesmyslů, kterým uvěří potomci našich potomků aneb Velká kniha žertovných proroctví do každé mayské rodiny.


..


konec nevíry

Být Ježíš Cikán, vypadal by jako Štěpán. Pohled na něj, hříšná myšlenka. Pár návštěv u nás, vždy po náhodném setkání, mém pozvání na kafe a jeho: "tak jo, jdem – spácháme společně... nějakou modlitbu." Jak ten uměl obracet! Od něj bych se nechala obracet až do konce světa. Na víru, samozřejmě.


..


konec nebo začátek?

Měl velké, pevné, přesto něžné ruce a v nich všechno, na čem kdy záleželo, jejich společný život, svou budoucnost a rovnováhu, její naděje a sny, společné vzpomínky, všechno dobré, důvěrné, blízké, krásné, hřejivé.. a taky všechno nepovedené, zlé, špatné.. Všechno. Tak udělal to, co musel – pevně sevřel ruce v pěst.


..


nesetkání


Okouzlila ho, sotva se objevila na druhém konci náměstí. Nemohl z ní spustit oči. Vlnění boků a dlouhých vlasů do rytmu kroků dlouhých štíhlých nohou. Pak začal vnímat hudbu, co se spolu s vůní vznášela kolem ní. Minula ho. On se za ní dlouze díval. Škoda, špatná hudba i vůně.