tikot mozku

ten pocit jak
jste smrti tak akorád
nejblíže

po sexu se převalím na bok
ona ještě chvíli vzdychá
a pak
začne
žvanit
a žvaní a žvaní
a já jen tupě přikyvuju
a myslím na někoho jinýho
asi se nezměním,
ona taky ne,
nahej se du vymočit
zapálím si cigaretu,
vykouřím jen půlku
hodím nedopalek
do záchodu a
spláchnu,
rychlá sprcha
a rychlá ruční práce
ve tři ráno
vrátím se a aby
už nežvanila strčím
jí ho do pusy
a udělám se,
pořád mi nechce zvadnout,
myslím na jinou,
už nežvaní
má plná ústa,
venku prší jed
a kroupy >
zabodávaj se do kapoty
mýho vymyšlenýho auta,
zkouším spát,
mít nějakej trapnej sen,
pocit nevědomosti,
ale nejde to,
zkoušim prášky
a znovu se udělat

ráno mám střeva plný,
ale nechce se mi vstávat,
ona chrápe,
musím do práce,
snažím se ji ještě ochmatávat,
furt chrápe,
nemá to cenu,
udělám si kafe a vyprázdnim se na hajzlu,
za chvíli mám být v práci,
ale ještě to na ni zkusím
probudí se a začne žvanit

za to mi to nestojí
„hele na to nemám, du makat“,
nesnášim tu rachotu
naspal sem možná čtyři hodiny,
leju do sebe energiťák,
zase se mi postaví,
o přestávce na sváču šmíruju na dámských
píšu tý druhý
a první píše mě
a ta třetí teprve má přijít,
furt do mě někdo něco hustí
a já zase hustím něco jinýho do dalších,
klap-klap-klap-klap,
to je jen tikot osamělýho mozku,
to jak
jste obklopeni lidmi
a samotě asi
tak nejblíž
a smrti jsem byl
nejblíž, když
se mě pokusili
zabít,
ale to byl jinej večer
a to jsem se stejně pak
už nikam jinam
nechystal