Jediná báseň

Jediná báseň

Na stole kniha.
Je vázána v kůži.
Má kovové rohy.
A na kůži růži.
Vzala tu knihu.
A na první stránce.
Pak četla ty verše,
jež básník tam psal.
On napsal své verše
Jí. Nešťastné lásce.
A do knihy tlusté
Je jediné dal.
Když dopsal, pak
hlaveň si do úst
svých vložil.
Kohoutek pistole
stisknul jen lehce.
Výstřel ten
dech mu vzal.
K zemi se složil
V tu chvíli
u dveří
Zvoní to děvče.
Báseň.
Zní krásně.
Jak svatební zvony.
Jak v plachtoví vítr.
Jak nadšený sál.
Zde leží.
Ten básník.
Jenž srdce jí dával.

Ne!

Tenkrát mu řekla….
Tak život si vzal.