Před a Po
Změna je život :-)
» autorka: Cratcha |
Jednou mi jeden známý řekl, že nejvtipnější pohled na sebe samého je ve tři hodiny ráno, v zrcadle, když člověk sedí na záchodě a kalhoty od pyžama má stažený pod kolena. Já to zažila na vlastní kůži. A nebylo to nikde jinde, než u něj doma.
Nevěřila jsem, že to zrcadlo na záchodě skutečně doma má. No jen si to představte. Probudíte se rozespalí uprostřed noci a máte neodkladnou potřebu dojít si... no prostě na potřebu. Stáhnete si kalhoty, pohodlně se usadíte a – automaticky se podíváte před sebe. A tam nevidíte nic jiného, než svůj obraz. Rozespalí, oči slepený, rozcuch jako nikdy, zívání, za který by se nemusel stydět leckterý profesionální hroch. Díváte se vteřinu, dvě tři, deset a málem už roztahujete pusu od ucha k uchu a chcete se začít tomu stvoření smát. Co smát, chechtat se, hýkat, za břicho se popadat. Jenže v tu chvíli vám ten úsměv zamrzne (myslím, že ani Rus by s takovou námrazou nepočítal). Ten opičák v zrcadle, ta příšera, ta obluda, není nikdo jiný, než vy. Vy samotní. V žádný jiný situaci k sobě není člověk tak upřímnej.
Můžete být spolu s partnerem o samotě, užívat si romantickou chvilku. Můžete stát nad hrobem někoho blízkého. Můžete být v kostele na mši. Nahoře na skále. To je úplně jedno. Nikdy nezažijete intimnější chvíli, než o samotě, v té oné většinou nejmenší (a zároveň nejpotřebnější) místnůstce v bytě. Tady už před sebou skutečně nemáte co skrývat.
A to byste se divili, co se v takovou chvíli na sebe člověk nedozví. Tu si vzpomene na tohle, tu na tamto, a nakonec na ono. I když budete mít sebechmurnější vzpomínky, tady je budete brát s úsměvem. (Co si budeme nalhávat, občas přijdou ony záchodové zvuky, které na veřejnosti působí trapné chvilky, tady jsou ale zcela přirozené, naprosto nevhod).
A jak si tam tak člověk přemýšlí sám o sobě, v týhle komický situaci, a soudcem není nikdo jiný, než on sám, skutečně si na sebe leccos práskne.
Tenhle zážitek stačí jeden, a člověk se na sebe hned jináč dívá. Bere se tak jakože víc s humorem. A tak je i ostatním sympatičtější. Všichni – ostatní i vy začnete život dělit na dvě poloviny. Před a Po. Před záchodem a po záchodě. Před sra... Ale co, to už si domyslete.
Nevím, jak by se ostatní tvářili, kdyby přesně věděli, co je za tou změnou. No jo, nemusí vědět všecko, že jo.
Nevěřila jsem, že to zrcadlo na záchodě skutečně doma má. No jen si to představte. Probudíte se rozespalí uprostřed noci a máte neodkladnou potřebu dojít si... no prostě na potřebu. Stáhnete si kalhoty, pohodlně se usadíte a – automaticky se podíváte před sebe. A tam nevidíte nic jiného, než svůj obraz. Rozespalí, oči slepený, rozcuch jako nikdy, zívání, za který by se nemusel stydět leckterý profesionální hroch. Díváte se vteřinu, dvě tři, deset a málem už roztahujete pusu od ucha k uchu a chcete se začít tomu stvoření smát. Co smát, chechtat se, hýkat, za břicho se popadat. Jenže v tu chvíli vám ten úsměv zamrzne (myslím, že ani Rus by s takovou námrazou nepočítal). Ten opičák v zrcadle, ta příšera, ta obluda, není nikdo jiný, než vy. Vy samotní. V žádný jiný situaci k sobě není člověk tak upřímnej.
Můžete být spolu s partnerem o samotě, užívat si romantickou chvilku. Můžete stát nad hrobem někoho blízkého. Můžete být v kostele na mši. Nahoře na skále. To je úplně jedno. Nikdy nezažijete intimnější chvíli, než o samotě, v té oné většinou nejmenší (a zároveň nejpotřebnější) místnůstce v bytě. Tady už před sebou skutečně nemáte co skrývat.
A to byste se divili, co se v takovou chvíli na sebe člověk nedozví. Tu si vzpomene na tohle, tu na tamto, a nakonec na ono. I když budete mít sebechmurnější vzpomínky, tady je budete brát s úsměvem. (Co si budeme nalhávat, občas přijdou ony záchodové zvuky, které na veřejnosti působí trapné chvilky, tady jsou ale zcela přirozené, naprosto nevhod).
A jak si tam tak člověk přemýšlí sám o sobě, v týhle komický situaci, a soudcem není nikdo jiný, než on sám, skutečně si na sebe leccos práskne.
Tenhle zážitek stačí jeden, a člověk se na sebe hned jináč dívá. Bere se tak jakože víc s humorem. A tak je i ostatním sympatičtější. Všichni – ostatní i vy začnete život dělit na dvě poloviny. Před a Po. Před záchodem a po záchodě. Před sra... Ale co, to už si domyslete.
Nevím, jak by se ostatní tvářili, kdyby přesně věděli, co je za tou změnou. No jo, nemusí vědět všecko, že jo.
Tipů: 2
» 27.12.12
» komentářů: 0
» čteno: 730(13)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Podzimní Bechyně | Následující: Znamení