kout nejdelšího pokoje...

často mluvím o tom
ovšem asi jen já vím
o čem
nejspíš spoléhaje na přízeň
tím
že jsem oblečen v županu
s květinovým vzorem
silně inklinující k záhonu
a na hlavě mám
obložený klobouk
kořenovou zeleninou…

přízračně šedý úsvit
co byl rozpitý
po obzoru
se pomalu zdvihl
jako závoj z šedivého tylu
a odhalil ženu
v cizokrajném hávu
s bohatě nařasenou rouškou zvláštní barvy
co ovíjela hlavu
jako plamen ovívaný větrem
takže nevíte
co je uvnitř a co venku...

to co tu říkáte
je tak pošetilé
asi jako chtít orat secím strojem
sítkem chytat jeleny
a volem honit zajíce
takže jsem si najednou připadal
místo horského jaguára
jako maltézský psík
na klíně bohaté dámy…

pohladila mne po tváři
povězte mi radši pane
jak se dozvíte
že vás má někdo rád?

Milá Kismet
myslím že tak
když místo vašich potřeb
uspokojuje i vaše sny a očekávání…

.
.
.
Drazí Přátelé
přeji Vám totéž v hojně bohaté míře
a nejen o svátcích vánočních
ale po celý život