Nachově
osudově, ač na osud nevěřím
» autorka: ann-ihilation |
Vstřebávám poslední kapku alkoholu
Ze sklenice dávno zapomenutých tónů
Vklouznu do mramorových podušek
A nechám tě mě převalovat
V tvých mužných rukou
Abys mě mohl s úsměvem zmuchlat
Využít
Jako koření života
Jako záplatu na srdce
Jako zhýčkanou milenku
A až utopím
Všechny hvězdy v mých saténových očích
Uvidím tě konečně čistě
Propadnu se do sebe
Do krajiny šílenství
Kde leží jezero smutku
A ptáci zpívají o touze
O chtíči
O nepoddajných rtech
A mrholí
A nikdo nic nepřináší
Ze sklenice dávno zapomenutých tónů
Vklouznu do mramorových podušek
A nechám tě mě převalovat
V tvých mužných rukou
Abys mě mohl s úsměvem zmuchlat
Využít
Jako koření života
Jako záplatu na srdce
Jako zhýčkanou milenku
A až utopím
Všechny hvězdy v mých saténových očích
Uvidím tě konečně čistě
Propadnu se do sebe
Do krajiny šílenství
Kde leží jezero smutku
A ptáci zpívají o touze
O chtíči
O nepoddajných rtech
A mrholí
A nikdo nic nepřináší
Tipů: 10
» 22.12.12
» komentářů: 5
» čteno: 718(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 22.12.2012 - 18:34
krizekkk
S tím chlastem bych to nepřeháněl. Je to prevít. ST
» 22.12.2012 - 23:11
Anonym
Silná slova, krásná, plná touhy po radosti ze života, o níž víš, jak chutná.
Špáďa nepřihlášený
Špáďa nepřihlášený
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vůně | Následující: Jednostrannost