o páté...

zapadající slunce vypadalo
mírné a zároveň chmurnější
a olověné moře v něm přecházelo
do postního nachu...

ráda se touláš Šenaum
v těkavých procházkách
ukájejíc podvědomý hlad
své pestré duše...

ač zadumaná
tvé živočišné smysly
dál horečně pracují
uvědomující si nicotnost
co dává pocítit
že je v každém
cosi božského…

hlávka ti hoří
budoucností
a v očích se objevil výraz
představující dokonalou záhadu…

jako bys vynalezla
léčebnou metodu proti kašli
ale musíš ji držet v tajnosti
jelikož ženám po ní rostou kníry…

náhle se letící vesmír zastavil
pádící živé ploty zůstaly stát
jako na povel lesního rohu
uhánějící lesy strnuly na místě
a několik vrávorajících domů
se nenadále postavilo do pozoru...

v té tajemné hodině
kdy dámy umírají
nedostane-li se jim čaje…