Z přechodů

Nedočkala jsem se některých konců,
nestihla jsem často začátky,
snažila se plavat cestou sumců,
teď louskám Popelčiny skořápky

Hledám v nich šaty princezen,
však cítím jen hebké vrásky,
rok do týdne je přecezen,
z hustých polí zbyly jen klásky

Přesýpám v sobě myšlenky,
všechny šuplíčky mých světů,
něco začalo u mámy, u Lenky,
když syn řekl první větu

Bezedná morseovka přechodů,
závrať ze stolu nadhledu,
náruč objetí a odchodů,
mrkací panna z pohledu

Mám ráda svou dlaň hlíny
a voňavý čaj ze šálku,
když člověk není líný
sáhne si na Polárku

dobrého života
a slyšících meziher

***
nech být… nebo ber