Okamžik v obrazu ...

***


Stále je nutno neusínat
Jen mít otevřené oči a vnímat ...



Vnímat vším čím můžeš
Celou obnaženou duší a srdcem
Ponořit se do chvíle okamžiku
Vždyť není žádná budoucnost a minulost
Je pouze teď ...



Tvé nahé tělo a vnímavé ruce
Proud řeky protékající po všech svalech
Svah na protějším břehu
Plný olší a rozevlátých sítin
Prvé slovo co vytlačilo polibek
Ze rtů na skráň čekající tváře
Polární záře mezi tvými prsy
Doteky tak nesmělé až z nich zebe
To nikdy už nezachytíš a neprožiješ ...



Ten den a noc nelze vrátit
Ani kdybys je vykupoval
Svým životem a smrtí
Už nikdy nevykřikneš do noci
Jako tento okamžik který tě v sobě
Věčně utopí ...




Okamžik kdy kapka deště
Uvízla na skále tvé vlhnoucí řasy ...



A já jsem už tenkrát věděl
Že svět nikdy nezastavím
Sypajíc písky naděje pod jeho
Rozjeté vlaky dnů a hodin ...



Pouze obrazy ty zůstávají
Zaklíněné v balvanech toužící duše
V mořské vodě pravěkých moří ...


***