Plášťák

Na skále zámek osvětlený
a vedle most co nosí plášť
tam dole řeka jezem pění
my u ní každý zvlášť.

Volám tě z břehu druhé strany
počítám stíny podél zdí
obrazy noci, rachot brány
kočárů co už nejezdí.

Postávám tady u dvorany,
kde mřížoví už rez sžírá
mé srdce, meč má tupé hrany
a ránem zase sbírá

Pan Jitro do pytlů
hvězdy opožděné
zametá střepy od citu
a vítr tvoje jméno žene

V ulicích krumlovských
po hlavách koček
hned vedle vloček
sněhu

kolik mám stehů?

v duši?

tušíš?