Smuteční vrba» autor: Azy » Básně / Balady, romance |
Mlha přede mnou a mlha za mnou
obklopený tichou mléčně bílou prázdnotou
jdu po cestě se svou samotou
Závojem z kapek obklopený jsem
cítím se jako bych se pohyboval snem
chladný dotek vzduchu na chřípí mém
vytrhl mne ze snění a postrčil kupředu dnem
Slunce vysoko na obloze jest
osamělý poutník a znalec leckterých cest
nyní však žlutému kruhu podobný
mlžným závojem zastřený
nezahřeje ni nespálí
jistě se mi směje tam kdesi v té jeho nebeské dáli
Rozhlížím se kolem kol
ucítil jsem ze srdce bol
stesk po teple domácího krbu
leč nezahlédl jsem nic, jen smuteční to vrbu
Putuji dál, tam kam mě nohy zanesou
leč černé myšlenky a výčitky odklad již nesnesou
Vracím se zpátky k oné vrbě
jenž zrcadlí se v temné vodě
Sundávám si provaz z ramene
a uplétám na něm smyčku
"Copak zde chceš ty lidský červíčku?"
Rozhlížím se kolem sebe
"Ano, myslím přesně Tebe!"
Není tu však nikdo, jen ten starý strom
Mlha zřejmě šálí moje smysly
leč vrba mluvila, tím jsem si skoro jistý
proto ač nechtě vyřknu těch pár slov
"Přišel jsem se na Tobě oběsit!"
"Běž jinam již jsem viděla za svůj život dost umrlých."
Neposlouchám ji a přehazuji provaz
"Udělěj to aspoň rychle, tak aby jsi si zlomil vaz
Kolik oběšených dusilo se v posledních chvílích svých
Kolik se jich snažilo pak ještě zachránit v chvílích posledních
Kolik utopených žen a dětí
To jen hvězdy na obloze vědí."
Přestal jsem a poslouchám
"Nešťastná láska, zrada či veliký žal
přinutil leckterého člověka aby si tu život u mě vzal
Váš život je tůze krátký
tak proč si ho zkracovat?
bež, žíj, miluj a nech se radši milovat
na druhé straně Tě nic nečeká
jen tma, červy a prázdnota veliká.."
Vím co je pode mnou
co cítí mé kořeny"
"Já však již více nemůžu žíti bez svého dítěte a bez ženy"
"Bláhový člověče osud je takový
vzpomínej na ně v dobrém a ve zdraví!"
"Kdo jiný vzpomene si?
když Ty mrtvý budeš
Kdo jiný posteskne si
když oběšený budeš?"
Vitr hladí mě po tváři
rozhání mlhu až slunce zazáří
Vědom si svého bláznovství
"Klaním se před Tebou, Ó moudrá, ve Tvém království."
"Bež a naplň svůj život novou láskou a štěstím
A nevracej se již!
Neb s Tebou více mluviti nesmím."
Odešel jsem a nevrátil se již
a díky tomuto setkán spadla z mého srdce tíž.
obklopený tichou mléčně bílou prázdnotou
jdu po cestě se svou samotou
Závojem z kapek obklopený jsem
cítím se jako bych se pohyboval snem
chladný dotek vzduchu na chřípí mém
vytrhl mne ze snění a postrčil kupředu dnem
Slunce vysoko na obloze jest
osamělý poutník a znalec leckterých cest
nyní však žlutému kruhu podobný
mlžným závojem zastřený
nezahřeje ni nespálí
jistě se mi směje tam kdesi v té jeho nebeské dáli
Rozhlížím se kolem kol
ucítil jsem ze srdce bol
stesk po teple domácího krbu
leč nezahlédl jsem nic, jen smuteční to vrbu
Putuji dál, tam kam mě nohy zanesou
leč černé myšlenky a výčitky odklad již nesnesou
Vracím se zpátky k oné vrbě
jenž zrcadlí se v temné vodě
Sundávám si provaz z ramene
a uplétám na něm smyčku
"Copak zde chceš ty lidský červíčku?"
Rozhlížím se kolem sebe
"Ano, myslím přesně Tebe!"
Není tu však nikdo, jen ten starý strom
Mlha zřejmě šálí moje smysly
leč vrba mluvila, tím jsem si skoro jistý
proto ač nechtě vyřknu těch pár slov
"Přišel jsem se na Tobě oběsit!"
"Běž jinam již jsem viděla za svůj život dost umrlých."
Neposlouchám ji a přehazuji provaz
"Udělěj to aspoň rychle, tak aby jsi si zlomil vaz
Kolik oběšených dusilo se v posledních chvílích svých
Kolik se jich snažilo pak ještě zachránit v chvílích posledních
Kolik utopených žen a dětí
To jen hvězdy na obloze vědí."
Přestal jsem a poslouchám
"Nešťastná láska, zrada či veliký žal
přinutil leckterého člověka aby si tu život u mě vzal
Váš život je tůze krátký
tak proč si ho zkracovat?
bež, žíj, miluj a nech se radši milovat
na druhé straně Tě nic nečeká
jen tma, červy a prázdnota veliká.."
Vím co je pode mnou
co cítí mé kořeny"
"Já však již více nemůžu žíti bez svého dítěte a bez ženy"
"Bláhový člověče osud je takový
vzpomínej na ně v dobrém a ve zdraví!"
"Kdo jiný vzpomene si?
když Ty mrtvý budeš
Kdo jiný posteskne si
když oběšený budeš?"
Vitr hladí mě po tváři
rozhání mlhu až slunce zazáří
Vědom si svého bláznovství
"Klaním se před Tebou, Ó moudrá, ve Tvém království."
"Bež a naplň svůj život novou láskou a štěstím
A nevracej se již!
Neb s Tebou více mluviti nesmím."
Odešel jsem a nevrátil se již
a díky tomuto setkán spadla z mého srdce tíž.
Tipů: 1
» 17.12.12
» komentářů: 2
» čteno: 884(8)
» posláno: 0
» nahlásit
» 17.12.2012 - 06:21
ttragelaf
.. sounds like made in Hollywood
» 17.12.2012 - 14:13
EEvellina
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jdu vám takhle v noci z práce | Následující: Ťapka