Znát, co...

Každá slova
zdají se nám strohá
jak jedny z mnoha.

Co promlouvá k srdci i duši
něco mezi láskou
životem i smrtí.

Co nemůžeme pochopit
a občas nás to dusí.
Kdo háže nám
pod nohy klacky i klestí.

Klopýtáme a nemůžeme dál
jako by nám někdo naději vzal
i když se vzít nedá.

Něco smutného
kdy i ticho mlčí.
Krásného
co potěší duši.

Co je mezi námi
životem
i smrtí?

Znát, co drtí duši
a přitom nebýt
k jiným hluší.

Naše životy jsou
vdovy
které truchlí
jak pláč
a ze slz je rázem
hluboká tůň
z které by se nenapil
ani kůň.

Nepřátelé lidské duše
úzkosti, nejistoto, smutku
strachu
a mnohé jiné
co vkrádáte
se tiše.

Není nic cizího
než slovo duše
Zas na ni kdosi tluče
a buší.

Kam kráčíš odvaho
jenž jsi tak vznešená
sebejistá
a tolik potřebná.

Ani se neohlédneš
zanecháš jen prázdno
pusto pro
další den.
Kdy zase přijdeš?


Tak osamělí
tak prázdní
prosíme o azyl.


Jen…...