Kocovina

Vstal jsem ráno po kalbě
s hlavou co se motaje
a žaludkem jenž nacházel se v krku
šel jsem do koupelny v poblitém to triku

Pohledem do zrcadla zděšený
špínou a blátem balený
stál jsem jako v mrákotách
nohama na zemi a stále na botách

Vykročil jsem do sprchy jako v tranzu
přišla za mnou mátí, zda-li jsem nespadl z Marsu
bolest udeřila do hlavy
že prý co jsme včera dělali
že v předsíni je nablito
a ať je to do oběda umyto

Máti málem trefil šlak
všimla si bot co měl jsem na nohách
Výkřik hrůzy, v očích běs
Že prý by bylo lepší kdybych vůbec nedolez

To už na mě bylo moc
vyhodil jsem obsah za včerejší noc
s výkřikem že prý jsem dobytek
odešla a stačila mne ještě poslat do kytek

Konečně...ticho, vytoužený klid!
Jó, teď už je mi mnohem líp!!