JISKŘIVÁ

Stříbrem se blýská krajina,
čistá, jak holka nevinná,
skrytá pod bílým sametem,
usíná v zámku zakletém.

V dálce se tyčí střechy věží,
na paty chrámů stále sněží,
tiše se snáší pěna z mraků,
zasypává i křídla ptáků.

V lese se krčí v pelíšku
veverka na svém oříšku,
stromy se nad ní tíhou sklání,
větvemi klidný spánek chrání.

Jiskřivá zima hvězdy houpá,
měsíc se v bílé záři koupá,
andělům mrznou ruce, tváře,
nad polárkou se tvoří záře.