Vzestup a pád zla

Sluneční kruh prosvítá jak svastika skrz mraky,
do města se blíží bezejmenný muž.
Nula která prožila doposud jen krachy,
brzy davy prořízne jak řeznický nůž.

Jak Dykova postava ulicí se plíží,
Chtěl by "vzkřísit" Germánii a přináší smrt.
Milionům bezejmenných už se konec blíží,
milionům smutných duší uzavře se kruh.

Dál se modlí v sinagogách svojí zkázu sotva tuší,
"jen" pár drobných ponížení zatím jejich srdce buší.
Krutovláda teroru krutovláda zla,
v prach kosti obrátí Osvětimský kat.

Pod hlavněmi samopalů esesáckých zrůd,
v plynových komorách čekala je smrt.
Velká rudá armáda táhne Polskem na západ,
zarazit ten příval smrti za cenu své krve.

V Normandii spojenci není čas se vychrápat,
zubatá jak kytku další život urve.
Berlín už podléhá přestává snít,
německým "nadlidem" zamrzl smích.