láskoviny 8

Pod námi sráz
a cestou dolů
když padá kamení
cítím ten strach.
Kolik těch krás
jsme světem spolu
v pozici tulení
ještě neprožili?
Schovám si pod košili
alespoň jednu chvíli
jedinečnou
až dojdou síly
tam někde v cíli
kde nám sečtou
ve rtuti láskoměrů
ty stupně kolem nuly
jak jsme to vlastně žili
proč víc jsme nevěřili?
Píšu to tělu žuly
co ránem rosu bulí
a název nikdy nedostala
ta skála nad údolím
jen prach z ní v dlaních drolím
ze starých nápisů
skládám Ti dopisů
nedopsaných
těch řečí planých
a slibů slibovaných
pohádky nad pohádky
a látky z dálných zemí
pojď zpátky
smutno je mi!