Společník
...
» autorka: Flamy |
Na cestách brach mě doprovází,
je pořád stejný, ač se zdá,
že mu i sem tam něco schází
a jindy zase přebývá.
Ve dne je tichým společníkem
a v noci sluhou, průvodcem,
putujem spolu nad rovníkem,
občas si zdřímnem pod kopcem.
Pouto, jež těžko popsat slovy,
samotný vesmír snad to chtěl,
závidím panu Armstrongovi,
že se ho tehdy dotknout směl.
je pořád stejný, ač se zdá,
že mu i sem tam něco schází
a jindy zase přebývá.
Ve dne je tichým společníkem
a v noci sluhou, průvodcem,
putujem spolu nad rovníkem,
občas si zdřímnem pod kopcem.
Pouto, jež těžko popsat slovy,
samotný vesmír snad to chtěl,
závidím panu Armstrongovi,
že se ho tehdy dotknout směl.
Tipů: 22
» 02.12.12
» komentářů: 10
» čteno: 835(21)
» posláno: 0
» nahlásit
» 08.01.2013 - 05:05
Nezáviď panu ArmSTrongovi, ten se ho nedotkl. Měl před sebou jen plochu Měsíce, napolo nad hlavou Matku Zemi a v hlavě jemu udělené úkoly. Tobě bylo tehdy -21 let, nebylas tedy na světě, ale já to viděl tady v televizi. Vesmíru se nedotkl, jenom žebříčku, když slézaje pravil : Malý krok pro člověka ale velký pro lidstvo. Ale ty se dotýkáš vesmíru ve svých básních, ač tak mlaďoučká. Byl jsem překvapen. ST !
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.