Oslepující ticho
Tak prosím, zhasni..
» autor: Isquieasuus |
Před zhasnutím světa,
odletím na harpyji,
líbat tě do neurčita,
v dešťové poezii.
Sladká z mléčné dráhy,
zabalená v marmeládě,
nabádá zlé vrahy,
k bezmozkové kanonádě.
Nestárnoucí nostalgie,
zabodává dýky, meče,
čtyřrozměrná elegie,
co nahotu svleče.
A k měsíčním slzám,
po žebříku slézám.
Já ale už neříkám ti nic,
vždyť Havran děl: Nikdy víc.
odletím na harpyji,
líbat tě do neurčita,
v dešťové poezii.
Sladká z mléčné dráhy,
zabalená v marmeládě,
nabádá zlé vrahy,
k bezmozkové kanonádě.
Nestárnoucí nostalgie,
zabodává dýky, meče,
čtyřrozměrná elegie,
co nahotu svleče.
A k měsíčním slzám,
po žebříku slézám.
Já ale už neříkám ti nic,
vždyť Havran děl: Nikdy víc.
Tipů: 4
» 02.12.12
» komentářů: 3
» čteno: 668(10)
» posláno: 0
» nahlásit
» 02.12.2012 - 09:06
EEvellina
originální ST
» 02.12.2012 - 15:09
No teda... Opět čelist dole! Nádherná, nápaditá, neotřelá... zkrátka skvělá. :-) :-*
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Zapadlý ve vakuu | Následující: Sobecká