Vítr z hor

Syrový vítr z hor
nesmlouvavě
mě svléká
větvičky trnů
do člověka
šlehnou
až na kost
až na dřeň
Každá živá bytost
i kámen
a zem
dýchá a žije
s povděkem
jen člověk
necítí vděk
bere
víc a víc
ač z celé planety
výjmečný je
neznamená nic
Nic nejsem
nic nebudu
a nezabráním
lidskému osudu
utonout v nekonečnu
stát se popelem
co vítr nabere do hrstí
rozmetá jako smetí
vmísí mne do prsti
ze které jsem vzešla
S posvátnou úctou
opírám se o skálu
v zkamenělém
moři čtu
o věčném koloběhu
života a smrti
zvíře i rostliny
lační po životě
jsou jako děti
plné světla
žít každé stvoření
se snaží
jakkoliv je to kruté
to člověk jediný
pohrdá životem
darem
co nejvzácnější je
a pomíjí
Žiju
a to stačí....