Strom

Chytám džbánek plný vody,
tříštící se o můj práh.

Spadl už květ i list se klepe.
Ticho rozzvoní se na poledne.
Prázdná má náruč,
jak zima zebe.

Zakleté slunce nedohlédne
ke špičkám koruny té druhé,
když převracím se v oblacích.

Modlím se : „Matičko má
opatruj mou mízu v zemi
pro budoucí rána,
nechť už žádnou z větví
neosedlá černá vrána."