Vzpomínky na lásku

Pamatuji si na tebe, na tvé něžné dlaně,
tenkrát jsme se pohybovali na tenké hraně.
Vzpomínám na rty, co mě líbali, jako okvětní růže,
tvé prsty, tak lačně zarývajíc se do kůže.

Vzpomínám i na těch pár tahů z cigaret,
s tebou nebyl život černobílej film, ale kabaret.
Dokázala jsi vyhrnout spodničku, víc než se slušelo
a mě se má milá, popravdě řečeno, odejít nechtělo.

Častokrát jsem stával pod okny a v ruce květinu,
chtěl jsem být tím, co po probuzení prvně spatříš.
Tak jsem se těšil, až si tě pevně k tělu přivinu.
Jo holka, chtěl jsem, aby všichni věděli, ke komu patříš.

Toužili jsme mít, zlato moje, všechno a hned,
jó lásko tenkrát, tenkrát nám patřil svět.
Já bych pro tebe zabíjel, vyloupil kdejakou banku,
jen proto, abych ti ukrad polibek, co ztratila jsi v spánku.

Udělal bych to tenkrát a teď znova,
chci konat činy a ne schovávat se za slova.
Nestarám se o to, že už nejsme nejmladší,
miluju tě miláčku, neříkej, že to nestačí.