Vezmu si

*
*
*
Vezmu si ostrý nůž
a vyryji Tvou tvář
do hliněného pergamenu.
Jak se tesá vnitřní krása?
Na to si žel nevzpomenu.

Vezmu si světlou růž
a nakreslím Tvůj úsměv
do přírodní pryskyřice.
Jak se kreslí pocit beztížného pádu?
To ví snad jen létavice.

Vezmu si hnědou tuš
a zvěčním Tvoje přenádherné oči
na nebesky blankytném polštáři.
Jak se mlhou čmárá do propastí?
To ví snad jen hvězdní cestáři.
*
*
*