třináctá

.

Ta hloubka je snad nekonečná
opravdu jsem nemocen
láskou

nebo čím

svět chodí spát
a vstává s maskou
a já mu otročím

ááááááá

chce se mi vyrvat
sebe

a zatřást s Vámi
rozpustit zprávy
a vyhlásit prázdniny
srdcí

cest
a balíků

bůh mne stvořil
a při tom mi ukryl
pod kůži tisíc budíků

a ty teď volají po natažení
a že to nikde
nikde
není

i listy mne už tahají za tkaničky
mraky se srocují

psychologové padají pod stoličky
a plány krachují

co sakra všichni chtějí?

někde to vázne
a já nevím
nevím
v čem

noc je jako tichý zpěv žen

a rána chladnou
v autobuse

možná mi zbude
trocha poezie
na puse

.