Smutná Princezna

Kdysi žila jedna smutná princezna
víš smutná jako ty dny kdy
všechno končí

Její pláč byl tak srdcervoucí
a v hlavě jí zněla píseň
ty slova jak princ se sní
navždy loučí

Mám tě rád co říkal ji před spaním
i ráno když se probouzela
ta slova ji v hlavě stále zněla

A pak odešel, je sama…

Odešel do mraků do ranních červánků
do mlhy a do vánku ze dne i ze spánku……..

Princezna čeká až vezme ji drak a zardousí
chce být jako on tím světlem na noční
obloze jasně planoucí

Pak vezme dýku a s myšlenkou
plnou hříchu… co bůh prý neodpouští

Za hřbitovní zdí už smuteční vrba
své větve pro ni k zemi spouští

Už jsem tady Princi tolik jsem se na tebe těšila
Můj milý…. to pro tebe jsem dožila…

Pak úsměv zahalil zkřivenou bolestí tvář
a s posledním výdechem
dopadla slza na polštář…..

A náruč se otevřela….
..........................................................
A od té doby když pohlédnu k obloze
chviličku po setmění tak se mi zdá
že všechny hvězdy na nebi jen
na sebe se štěstím smějí…………………..