Zaslepená

Po tváři se toulají
slzy - brázdou stékají.
Přehlížené ve své chuti,
pálí, zebou, trochu škrtí.

Je jich někde ještě víc?
Ztrácí se ty moje samy?
Čí se ještě do vichřic
ku své bídě zatoulaly?

Pláčeš vlastně, či jen spíš?
Oči před vším zavřené...
I Ty snad jednou pochopíš,
na co zmírá srdce mé.

Pláčeš vlastně, či jen spíš?
Jako loutka na provázku...
Že pán nitkou popotáhne,
neznamená vždycky lásku,
i Ty snad jednou pochopíš.