Neslyšíš

snáší se ke mně...ST

Jako my mnohdy neslyšíme věci, které se nás netýkají.

každá vločka je naštěstí jiná...na rozdíl od Tvých básní, jež jsou vždy skvostné

Díky vločkám
snad se dočkám,
až s tou rzí
se pomazlí.

ale slyším
co bych neslyšela
jen tak si ale letím
a z těch přání jsem už lehce unavená

budu toliko vločkou
co ty jsi pro mne terčem dopadu
a až se naše těla dotknou
ve smrti uvadnu..

Když taju, neslyším, umírám

rezavý podzim, hezké

...
živote
přijď rychle ke mně
pomoz mi
vstát z prachu země

Slyší. Slyší to ticho zimy, jež přeruší až zpěv jara. ST

st

Za ST.

Něžnost v té vločce
hladí bolest... *

Však nás vyslyší, vločka chladivá.

Bolest přebolí, však smutek v básních bude stále
naděje, že by nebyla?
tuze by se mě v básních líbila.

vím, že miluje mě
jen říct to netroufá si
ta bílá vločka
co spadla na mé řasy
**

slyším, i když někdy umírám přesto slyšet, poslouchat nepřestanu...děkuji Ti.

pár ušatých vloček jsem potkal...

Husí kůže z básně, poprvé ;)..Wau.

ST čte se jako ta vločka padající ve vánku :)

Opět úsporně nádherná...