Do kůže vrývá se vůně

Do kůže vrývá se vůně,
jemně, tichounce a klidně,
…pro něžné laskání rozeklaného hadího břitu…
Něco tu umírá, utápí se, stůně…
Ztratilo dítě naivitu.
…a přesto, chce působit vlídně.

V zápase o svou vlastní vůli,
dává břit zrodit šrámům kůže,
na zlé a horší svět se půlí…
… a obvykle nikdo nepomůže.

Dočasný úkryt, chabé stíny,
Před sluncem, které drásá duši,
Provází pocit vlastní viny…
…a taky naděj, i když malá, že se to jednou zjednoduší.

Do kůže vyrývá se vůně…
Že je to špatné, všichni vědí,
jak jinak poradit si umět,
to ti však nikde nepovědí.

Prostě jen vůně, vůně krve,
a trocha rudé… zbydou strupy
už na tom není pranic nové,
snad se to příliš nenakupí.