Zapomění

Ani na vlastní mysl nemohu se spolehnout,
proč na některé věci nelze zapomenout?
Stále se mi vrací a mou mysl trápí,
drásají mou duši jako ostré drápy.

Chtěla bych zahodit mou ošklivou minulost,
však není to snadné, mám na sebe zlost,
pokud krásné vzpomínky nemohu si uchovat,
chci i ty zlé, ošklivé, na dno duše pochovat.

Dál v sobě nesu to nechtěné břímě,
vždy nečekaně se zlá vzpomínka vynoří a ochromí mě
a já marně doufám, že jednou se to změní,
chci se napít z Léthé, řeky zapomění.