Rosa všednosti
když duha pokryje kuchyňskou linku a díry v ponožkách…
» autorka: Levandule » Básně / Láska - vyznání |
Včera jsi zase zpíval,
a ženské šílely
Nežárlila jsem,
jejich zájem o Tebe
po mně stékal jako špína
z lahve alkoholu
Měl jsi oči nejčastěji pro mě…
A já pro Tebe…
Pozorovala jsem Tvé rty,
občasný úsměv jen pro mě,
Tvůj hlas oblékal mé nitro
do duhy dokonalosti
Zase jsi vyrostl v mého Boha…
Všední dny Tě zmenšují
pohozenými ponožkami,
cholerickými výstupy,
přísnosti vteřinového kata…
Jenže…
Pak přijdou situace,
kdy zpíváš,
vaříš,
krájíš mi ovoce,
vezeš mě z práce,
vybíráš zeleninu na nákupu,
miluješ mě spirálou vášně,
ukazuješ mi v obzoru kmen stromu,
který Tě zaujal,
mazlíš se otcovsky se psem,
opravíš tašku, záchod, auto,
masíruješ mi záda,
krmíš rybičky s dlaní pod hladinou tak,
aby se Tě mohly dotýkat,
vytrhneš plevel na skalce,
zavoláš, a z mého hlasu
vytušíš morseovku se zprávou,
která v tunelu srdce vykreslí
tu jedinou správnou informaci
Tvé další reakce
Kolem nás se rozpadají
některé vějíře životů,
nelze pomoci,
o tom už něco víme…
Sami nekráčíme růžovou stezkou,
ale některé hrozny naši cestu
přežily,
ráda se dívám, jak vychutnáváš
každou kuličku…
Dnes jsme vyřadili hromadu košil
a dva obleky,
víš, lásko, ale já,
já… Tě miluji
i v těch nejroztrhanějších montérkách,
nestydím se za Tebe,
když jsi vysoký post musel před léty vyměnit
za popraskané ruce…
… Tvou obavu zahojila moje hrdost …
na člověčenství,
kterým cukruješ všechny,
co žízní,
na pepř jednání,
který pálí kolemjdoucí pýchu,
na sůl,
která vychovává
k rozlišení dne a noci…
Tebe, mě, jiné… všichni jsme žáci…
Včera jsi zase zpíval…
jódloval, hrál na harmoniku…
A ráno jsi mě miloval…
Pastelky malovaly kontury dalšího dne…
Oběd ze zbytků
a procházka s Daisy….
kdy ondatra přednesla svoji báseň
přátelství
Medové listy vystlaly cestičku
pro Tvé nemocné koleno
a naše prsty splétaly
podzimní slunce
do minut souznění
Faktury, e-maily, televize…
další kousek neděle,
odpočinku a rozjímání…
Úklid domácnosti mi voní
Tvou přítomností
a vaření je jen samozřejmá píseň
dnů kratičké budoucnosti….
Mokré prádlo na šňůrách
jako slzy na řasách v dojetí,
že tohle je přece život,
který chci žít,
obyčejná rosa všednosti…
Tolik slov… pro jediné vyznání…
miluji Tě, lásko…
a ženské šílely
Nežárlila jsem,
jejich zájem o Tebe
po mně stékal jako špína
z lahve alkoholu
Měl jsi oči nejčastěji pro mě…
A já pro Tebe…
Pozorovala jsem Tvé rty,
občasný úsměv jen pro mě,
Tvůj hlas oblékal mé nitro
do duhy dokonalosti
Zase jsi vyrostl v mého Boha…
Všední dny Tě zmenšují
pohozenými ponožkami,
cholerickými výstupy,
přísnosti vteřinového kata…
Jenže…
Pak přijdou situace,
kdy zpíváš,
vaříš,
krájíš mi ovoce,
vezeš mě z práce,
vybíráš zeleninu na nákupu,
miluješ mě spirálou vášně,
ukazuješ mi v obzoru kmen stromu,
který Tě zaujal,
mazlíš se otcovsky se psem,
opravíš tašku, záchod, auto,
masíruješ mi záda,
krmíš rybičky s dlaní pod hladinou tak,
aby se Tě mohly dotýkat,
vytrhneš plevel na skalce,
zavoláš, a z mého hlasu
vytušíš morseovku se zprávou,
která v tunelu srdce vykreslí
tu jedinou správnou informaci
Tvé další reakce
Kolem nás se rozpadají
některé vějíře životů,
nelze pomoci,
o tom už něco víme…
Sami nekráčíme růžovou stezkou,
ale některé hrozny naši cestu
přežily,
ráda se dívám, jak vychutnáváš
každou kuličku…
Dnes jsme vyřadili hromadu košil
a dva obleky,
víš, lásko, ale já,
já… Tě miluji
i v těch nejroztrhanějších montérkách,
nestydím se za Tebe,
když jsi vysoký post musel před léty vyměnit
za popraskané ruce…
… Tvou obavu zahojila moje hrdost …
na člověčenství,
kterým cukruješ všechny,
co žízní,
na pepř jednání,
který pálí kolemjdoucí pýchu,
na sůl,
která vychovává
k rozlišení dne a noci…
Tebe, mě, jiné… všichni jsme žáci…
Včera jsi zase zpíval…
jódloval, hrál na harmoniku…
A ráno jsi mě miloval…
Pastelky malovaly kontury dalšího dne…
Oběd ze zbytků
a procházka s Daisy….
kdy ondatra přednesla svoji báseň
přátelství
Medové listy vystlaly cestičku
pro Tvé nemocné koleno
a naše prsty splétaly
podzimní slunce
do minut souznění
Faktury, e-maily, televize…
další kousek neděle,
odpočinku a rozjímání…
Úklid domácnosti mi voní
Tvou přítomností
a vaření je jen samozřejmá píseň
dnů kratičké budoucnosti….
Mokré prádlo na šňůrách
jako slzy na řasách v dojetí,
že tohle je přece život,
který chci žít,
obyčejná rosa všednosti…
Tolik slov… pro jediné vyznání…
miluji Tě, lásko…
Tipů: 20
» 11.11.12
» komentářů: 11
» čteno: 869(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 11.11.2012 - 00:16
Dnes jsem nešla na Tvoje hraní, lásko... Nestíhám, domácnost volá o pomoc... a chtěla jsem připravit věci ke Gabkinům, kam každoročně příští sobotu jedeme na rybářský ples. Večer jsem se nedívala na krásný film s oblíbenou herečkou... ale ve 22h jsem už byla unavená a vlezla si do vany... Teď v noci se konečně zase po týdnu dostávám na chvíli na počítač, únava mě spíš láká do postele... V neuklizených papírech a blocích nacházím tuto báseň... Čtu a přemýšlím, jak je stará? Letos tu už ondatry nebyly... Takže to vypadá na loňský podzim a zřejmě jsem ji nikdy nezveřejnila, nenašla jsem ji ve své databázi... Tak ji tady máš... neboť je stále platná, stále teplá a voňavá jako dnešní čokoládové rohlíčky, které jsem především pro Tebe upekla k odpolední kávě před Tvým odjezdem... :-***
» 11.11.2012 - 09:35
kdo z drobných všedností
dělá si radoSTi
a každý den
je láskou naplněn
je vítěz Velký Pardubický:)
st jak dycky!
dělá si radoSTi
a každý den
je láskou naplněn
je vítěz Velký Pardubický:)
st jak dycky!
» 11.11.2012 - 13:26
EEvellina
něžná :) ST
» 11.11.2012 - 15:23
Usmívám se, radostí a štěstím, že Tě smím znát. Protože v Tobě je to krásné ženské srdce, které umí milovat a zároveň to krásné teplo šířit do všech stran s něhou a vášní, zodpovědností i kouskem bláznivosti. Nese statečně radost i bolest a miluje... Tam v Počátkách, když jsem Vás opět mohla vidět, jsem si uvědomila, jak skvělý jste pár. Tahle báseň je ze dna duše, která má v sobě nekonečno lásky a Pavel si ji zaslouží... přeji krásnou neděli Jana
» 11.11.2012 - 23:09
Tím dlouhým vyznáním jistě potěšíš. I když to bude ozvěna tvého muže,
který tě miluje nade vše.
Jste nádherná ukázka štěstí-je to znát při setkání,a mám to nyní před očima a slyším i tu kytaru.
který tě miluje nade vše.
Jste nádherná ukázka štěstí-je to znát při setkání,a mám to nyní před očima a slyším i tu kytaru.
» 11.11.2012 - 23:28
Já to pořád říkám, že jsi kecka ukecaná.
To přece stačilo říct jednou větou, tak jako já:
Miluju Tě, i když mě někdy pekelně štveš :-D
Tak víš co? Dělej to dál, ať se nenudíme :-)
To přece stačilo říct jednou větou, tak jako já:
Miluju Tě, i když mě někdy pekelně štveš :-D
Tak víš co? Dělej to dál, ať se nenudíme :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Bloček | Následující: Na noční lávce