smrk

Mám jeden oblíbený
v krajině mládí
nikdy se v zimě nemusel svléct
žádnej krasavec
pár chlupů na hlavě
a dole zatlou sekyru
kůra náš list papyru
tam vryty jména
ve větru sténal
větvovím
a já vím
že cítil s námi
když lásky nás opouštěli
a my se rozcházeli
... tisíckrát
poslepu mohl bych na něj lézt
nazpaměť znám ten prstoklad
a z jeho vrchu je blíž z hvězd
pod ním jsem zkoušel milovat
... poprvé

Stojí tam opuštěný
plačící smůlu z ran
ve větru větve
jak ramena ženy
když vzlykem z chladných rán
je přikrývám
ještě je tam
ví, že ho znám
šeptá mi řečí šumivou
máš všude lásky nad hlavou!

... Šumavou