Kdo ví...
...
» autorka: zelená víla |
Sedím tu nad skleničkou voňavého vína co krásně zní a dobře chutná.
Sedím tu a dívám se na dno sklenky, které je konečné. Sedím a pozoruji můru, co se chce napít i za cenu utopení.
Obdivuji její odvahu, kterou si neuvědomuje, ale přesto bojuje o sousto, o lok toho rudého moku.
Napít se, utopit se.
Roztomile zoufalé.
Co víc?
Naučit se plavat v tom lahodném bazénku příslibů?
Kdo ví, jak moc bolí bolest?
Kdo ví, jak moc touží touha?
Kdo ví, jak moc silné je žít...
Sedím tu a dívám se na dno sklenky, které je konečné. Sedím a pozoruji můru, co se chce napít i za cenu utopení.
Obdivuji její odvahu, kterou si neuvědomuje, ale přesto bojuje o sousto, o lok toho rudého moku.
Napít se, utopit se.
Roztomile zoufalé.
Co víc?
Naučit se plavat v tom lahodném bazénku příslibů?
Kdo ví, jak moc bolí bolest?
Kdo ví, jak moc touží touha?
Kdo ví, jak moc silné je žít...
Tipů: 36
» 08.11.12
» komentářů: 17
» čteno: 698(33)
» posláno: 0
» nahlásit
» 08.11.2012 - 22:16
...touha žít je ohromná,má-li pro člověka smysl,cestu...ale..?Kdo ví...
» 08.11.2012 - 23:41
Lepší je nevědět a lačně žít, z poháru do dna hltavě pít. Dík za hezké zamyšlení.
» 09.11.2012 - 07:48
Zvláštní zamyšlení.. třeba nevědomost smrti můře dala odvahu. . :) ST **
» 16.11.2012 - 14:50
V takových chvílích neznalost omlouvá. Utopencnci však přislibů jsou prosti. Silné je být upřimný. Ale kdo ví...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Síla... | Následující: Nevyváženost...