vzpoura pro otce (la rivolta per padre)

bóje nadnášející těžké vlny, i sebe, rozpluly se do stran, když je černé jazyky pohoupaly, zmámily na cesty šerobálu, všechno bylo jinde, a ani tam se to nedalo hledat. příliv oslabuje jistoty věrných míst, spousta malých uprchlíků prorazila přepnuté provazové chomouty s nevázaným umem, venku se stali svými druhy, opevnili vlny dosud nerozhodnuté, ujeli z dosahu sevřených skalních stěn, pevninských kolen. přístav oněměl bez svých záhybů zelenopestra, ukradených do obrazu.

můžu se propadnout zamilováním kdykoliv budu chtít. nikdy nic nebylo snazší, než povolit lana vůle a zhoupnout se do příjemna mýtů neopakovatelna...proč bych to dělala?, pro lásku ne. usnout docela dočerna, nechat se provést, táhnout za ruce z krabice noci, po bocích psy, služebníky tajného čichu, za zády konce dní, výhled voní stádem rozbřesků, jsi pořád připraven, když nepovolíš k otočení?