Nedostatek mandarinek

Do konce nekonečna běží ten film. O všech těch lidech, co už nečekaj na autobusový zastávce. Nebo o těch, kteří už neolizují lžičku od šlehačky. Na nepovedeným obrazu od Picassa sedí a mlčí. Koukáš přes zavřená víčka. Sleduješ mě bedlivě a já se jen usmívám. A jsem hloupě šťastná. Za každej správnej překlep dostaneš pohlazení. A on tam pořád sedí. Musí být nešťastný. Stejně jako já. Když se jen tak zadívám z okna. Na ten prázdnej podzim. Poslední peříčka.To štěstí vzít je do dlaní a fouknout. Pozorovat. Malej autopilot v mý hlavě. Do končetin teplo. Spát a přitom dávat pozor. Slyšet smrt. Pořád dokola. Noc co noc. Pořád ta rána. A ty mravně nemravný návrhy. A klišé. A ohraný věty. A to už někdo řekl. No a co?! Mám náladu být správně proti pravidlům. Jak holka s pruhovanejma nadkolenkama a drsným výrazem. Pohlazení od mámy. Nikdy nestudí. Stejně k ní vždycky uteču. Teď i za dvacet let.Ta magická půlnoc. Do probuzení už jen pár hodin. Prej magie. Nedostatek spánku akorát. Zmrzlý prsty v horký vodě. A nikde nemaj mandarinky.