Okraje moře
srdce vzdouvá
» autor: blue |
.
Na kříž přibitý
až k okrajům moře..
a tam che shořet?
Tělo poseté šrámy..
návštěvami
zádumčiví kati
chodí okolo s dýkami, sekyrami
a maso se rozpadá
ze žil utkaná síť
k srdci přibodnutá hlava
a nervy tenké, tenké jako nit
a moře v příboji
co chce všechna jména vykřičet
a písek se smyje, nápisy rozkrojí
už i Měsíc chce zasyčet
přiopilý její slávou
a netknutý od prachu hvězd
jak marné roky dál táhnou
a modř bledne sněhu na počest
krupobití
a zžíravé konce
lehkých dam
těch slok
na okraji střech
tančí blázen
„pam pa dam“
.. zpívá si ten cvok
ať shoří
mátové čaje
tvá kůže ledu
na kříž přibitý
a plná ústa z polibků jedu
plivu
óó plivu
jako chrlič z paláce
bílo-košilatých snů
zlost?
ne..
Pýcha? Pád?
Řev a křik?
zlomená mícha a on rád
zpěv a oka mžik?
ne..
ano
tlusté konce baget
bubnují do stáje cypřišů
a muezíni tancují nonšalantní
blues světu
obejmi mne
tuto noc
tu touhu
nezměrnou
být zamilován
jako verše do poetů
jako břidlice do skal
a hrom do nebe
tlak na Pascal
a hektometry od tebe..
spínáš křivdu poezii
a utrpení jazyků
tvá vina
jak život blouzní v krvi básníků...
má vina...
.
Na kříž přibitý
až k okrajům moře..
a tam che shořet?
Tělo poseté šrámy..
návštěvami
zádumčiví kati
chodí okolo s dýkami, sekyrami
a maso se rozpadá
ze žil utkaná síť
k srdci přibodnutá hlava
a nervy tenké, tenké jako nit
a moře v příboji
co chce všechna jména vykřičet
a písek se smyje, nápisy rozkrojí
už i Měsíc chce zasyčet
přiopilý její slávou
a netknutý od prachu hvězd
jak marné roky dál táhnou
a modř bledne sněhu na počest
krupobití
a zžíravé konce
lehkých dam
těch slok
na okraji střech
tančí blázen
„pam pa dam“
.. zpívá si ten cvok
ať shoří
mátové čaje
tvá kůže ledu
na kříž přibitý
a plná ústa z polibků jedu
plivu
óó plivu
jako chrlič z paláce
bílo-košilatých snů
zlost?
ne..
Pýcha? Pád?
Řev a křik?
zlomená mícha a on rád
zpěv a oka mžik?
ne..
ano
tlusté konce baget
bubnují do stáje cypřišů
a muezíni tancují nonšalantní
blues světu
obejmi mne
tuto noc
tu touhu
nezměrnou
být zamilován
jako verše do poetů
jako břidlice do skal
a hrom do nebe
tlak na Pascal
a hektometry od tebe..
spínáš křivdu poezii
a utrpení jazyků
tvá vina
jak život blouzní v krvi básníků...
má vina...
.
Tipů: 18
» 04.11.12
» komentářů: 6
» čteno: 623(20)
» posláno: 1
» nahlásit
» 04.11.2012 - 19:46
je plná emocí a pocitů, nedá se přečíst na jeden zátah a udělat závěr, ale má v sobě cosi, co mě nutí, že určitě ještě přijdu...
» 07.11.2012 - 01:23
pořád mi schází slova ... již pár dnů ... ale ony zase přijdou ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Oceán moudrosti | Následující: Ovocné roky