Sejdeme se na Slavíně

:: ::

Podzimní tma k Vyšehradu právě klesla líně,
vítr v cestách mezi hroby popohání listí.
Sejdeme se zítra večer v deset na Slavíně,
jestli předtím správce bránu zámkem nezajistí.

Pozval jsem Tě mezi mrtvé, ač jsem trochu plachý,
svoje pravé úmysly jen horko těžko tajím.
Vprostřed svíček před náhrobkem Karla Hynka Máchy
v listopadu zahřeju Tě, jak bys byla v máji.

Andělé i holubice zbystří svoje city,
které sochař vetknul jim do mramorových niter,
pevněji než touha mohou být jen rakve sbity.
Radost těm, jež živi jsou, a pokoj Vám, kdož spíte.

Nad kaštany bude znít hlas Emy Destinnové,
zpěvy větru ponesou se k hvězdám po sopránu.
Nežli Prahu poctí světlem slunce staronové,
na kost zmrzlé objeví nás hrobník pozdě k ránu.

:: ::