Spleen 1

Prožil jsem životů, jak kdybych tisíc let
na půdách v pavučinách - co nikdo nerozplet '
v krabicích básní, těch dopisů a not,
co fotek lásek z dávných vod!
víc v světě tajů není, než skrývá duše má
smetiště citů, bludiště tajemna,
nad tím vším vane vítr tklivý.

Jsem krchov, co ukryly jej pod kopřivy
kde červi minulostí vrtají
pod lunou bloudí po kraji
Jsem starý ornament, jež abstraktní má vzory
tam u bran smutku jedné staré hory
co mlhou skrývá tváře žen
z vně tryská pramen - otráven.

Z pěšiny dnů, kdy bol už neunesou záda,
nad roklí kam čas nocí padá,
nepotkáš nic, než nicotu
zmar, nudu, lidskou slepotu

Teď, hmoto živá, co jsi, než kámen od té skály!
K ní bída tiskne se a nemoc se tam válí
zbavena formulí, bez slávy
kdo dneska tajná hesla ví?
Svět dávno nezná, cestu k nebi
snad sedmou?Tam kde Théby?