Guláš

Jednou v neděli v poledne jsem se objevil u své tchyně. Byl jsem pozván na oběd - na guláš. Oběd byl dobrý, ba vynikající. Byl to pravý guláš se vším všudy; moc jsem si pochutnal.
Během oběda se tchyně rozhovořila a nikoho nepustila ke slovu. Její kamarádka pořádá velkou oslavu na oslavu svých osmatřicátých narozenin. Jsme zvaní. Kamarádka mé kamarády - pojďme jí říkat kámoška - je také zvána, jenže prý nemůže přijít. Tchyně se ale dozvěděla, že kámoška ne, že by nemohla přijít, prý totiž nechce přijít kvůli kamarádce, která prý jí svedla přítele, který jí v důsledku toho opustil, aby mohl chodit s kamarádkou. To ale podle tchyně není pravda. Nějaká kamarádka kámošky jí tohle dle názoru tchyně namluvila, protože je na ní naštvaná, protože jí kámoška dluží peníze a ta ty peníze nechce vrátit. Kámoška totiž říká, že ty peníze už vrátila a že si to jenom kamarádka kámošky nepamatuje. Ta zas míní, že kdyby jí někdo dal do ruky pět tisíc, nezapomněla by na to... Bla bla bla.
Tchyně má zvláštní schopnost vyprávět historky velmi zmatečně. Každý posluchač brzy ztratil nit a během nekonečného vyprávění už ji nenašel. Na našich tvářích (čili na tvářích členů naší rodiny) se s postupem času začly objevovat úsměvy, které přešly v pochechtávání, to se změnilo ve smích, až nakonec vybuchla bomba smíchu. Čtenář samozřejmě pochopil, že tato neškodná atomovka byla způsobena absolutní dokonalou nesrozumitelností povídání. Chudák tchyně se urazila a já si úplně mimochodem uvědomil, že v češtině existují jen 3 slova začínající na "tch": tchán, tchyně a tchoř. Nevím, co je otravnější. Jestli má tchyně nebo plynná chemikálie vycházející z obranného ústrojí tchoře. Má tchyně však ze své historky udělala ještě pravější guláš, než kterým nás pohostila.