luskačovi...

nad vodou a vrbovými břehy
se snáší citrofonový večer
z dálky se ozývá bukač
jako malý tamburín
bubnující na miniaturní dýně
jako by popoháněl čas
v očekávání
až zčernají lesy
a zhutní se do fialova dálky
nad kterými zatím
přechází paví zeleň
nebeské báně…

Sadhana měla obličej
ve stínu proti zapadajícímu slunci
a dívala se zvláštním způsobem…

náhle nevysvětlitelně
vydala zvířecí zvuk
a oči jí zasvítily podivným leskem…

stál jsem bokem
a napadla mne jistá domněnka
zda je směsice nádhery a neurovnanosti
u té ženy podložená nějakým významem…

pak jsem však neopatrně přešlápl
a přelomil kmen
co vymrštil k nebi
oblak červené hlíny
jako dým pohanské oběti…

naklonila hlavu mým směrem řka
nářky se vždycky vracejí
jako ozvěna
z koutů světa
ale mlčení posiluje
vy vypadáte tvrdší než puritán
jako pohan z doby
kdy nad světem svítalo ráno
muž z kamenné doby
muž z kamene…

zachoval jsem se příznačně
neodpověděl jsem…

nad řekou se setmělo
večer nad námi utvořil klenbu
panenské černi
nad bahnitými břehy vystoupila mlha
klikatou dráhou prolétla
opožděná ptačí hlídka
a já si nebyl jist
zda jsme ještě na tomto světě
nebo na jiném…

tmou k nám zalétla vůně hlohů
prozrazující že se zdvihá vítr
a mě došlo
že je to jedno
důležité je
že jsem tam
kde je ona…