Moc úplňku

Razítko měsíce rozsvítilo noc,
všichni dobří duchové přijďte na pomoc.
Vězněna v těle v kleci protikladů,
sevřena úzkostí, pocitem zmaru.

Černé je razítko nočního bdění,
hluboká studna světla pluje na ní.
Jen tak tam skočit, roztrhat snář,
upadnout do světla, pohladit tvář.

Chytit se lana ze stříbrného paprsku,
neztratit kotvu za ranního rozbřesku.
Úplňku tvář a polární zář noci,
nepřivolá můj spánek po půlnoci.

Tuhle štříbrnou moc jenom ty máš,
hladíš-li potichu mou zmáčenou tvář.


Lenka pomněnka