DOVOLENÁ LÁSKY - SONET
( ze sbírky BÁSNĚ Z NEMOCNICE )
» autor: Jan Maren |
Když jeden v lásce stále stojí
a druhý je jen na kolenou,
bere si láska dovolenou,
stáhne se do své ulity.
Ach, nektare lásky odlitý !
Jak hořce chutnáš vypitý !
Včera tak nádherně v pohodě,
dnes píšem prstem po vodě.
Spadlo nám do ní jen pár vět. . .
Vnukům to budem vyprávět,
jak tehdá potkali jsme lásku.
Uvázali ji na provázku,
tahali za sebou jak dítě hračku,
vedli ji na její zabíjačku,
a láska usmýkaná, oči samé oděrky,
se uskromnila, - zbyly paběrky.
Pámbu byl její kompasová střelka. . .
Nám zdála se příliš náročná, tak velká
pro naše banální a všední cíle života.
Tak místo krve v srdci voda klokotá.
Z té vody bude jednou slzí tratoliště,
že jsme se lásky nedrželi jako klíště,
neposlouchali její tichý hlas.
Byla tu pro pohodu i nečas.
Byla tu, bohatá, pro růst duše,
a darů nesla plné košíky a nůše.
Tak často přišla v přestrojení,
že jsme se domnívali, že tu není.
Měla však pro nás stovky tváří,
a stohy času v jejím kalendáři.
Prodali jsme ji za mísu čočovice.
Tak odplížila se jak raněná lvice.
Stáhla se do srdce, svého útočiště,
tam drží se, skrytá jako klíště...
Ne, neodešla. Čeká tam na své příště...
a druhý je jen na kolenou,
bere si láska dovolenou,
stáhne se do své ulity.
Ach, nektare lásky odlitý !
Jak hořce chutnáš vypitý !
Včera tak nádherně v pohodě,
dnes píšem prstem po vodě.
Spadlo nám do ní jen pár vět. . .
Vnukům to budem vyprávět,
jak tehdá potkali jsme lásku.
Uvázali ji na provázku,
tahali za sebou jak dítě hračku,
vedli ji na její zabíjačku,
a láska usmýkaná, oči samé oděrky,
se uskromnila, - zbyly paběrky.
Pámbu byl její kompasová střelka. . .
Nám zdála se příliš náročná, tak velká
pro naše banální a všední cíle života.
Tak místo krve v srdci voda klokotá.
Z té vody bude jednou slzí tratoliště,
že jsme se lásky nedrželi jako klíště,
neposlouchali její tichý hlas.
Byla tu pro pohodu i nečas.
Byla tu, bohatá, pro růst duše,
a darů nesla plné košíky a nůše.
Tak často přišla v přestrojení,
že jsme se domnívali, že tu není.
Měla však pro nás stovky tváří,
a stohy času v jejím kalendáři.
Prodali jsme ji za mísu čočovice.
Tak odplížila se jak raněná lvice.
Stáhla se do srdce, svého útočiště,
tam drží se, skrytá jako klíště...
Ne, neodešla. Čeká tam na své příště...
Tipů: 6
» 27.10.12
» komentářů: 6
» čteno: 789(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.10.2012 - 11:14
Pak dovolená lásce skončila
a ona se k tobě zase tulila
opět se přisaje jako klíště
a to bude teď a žádné příště...
ST))
a ona se k tobě zase tulila
opět se přisaje jako klíště
a to bude teď a žádné příště...
ST))
» 27.10.2012 - 11:25
Tak ti nevím...Dovolenou bych to asi nenazvala, v tvém podání jde spíše o Vyhnanství lásky. Začátek mě navnadil, ale pak se to jaksi rozjelo do popisna a z řádků se mi vytratilo napětí i zvědavost, jak to celé dopadne.
PS. Myslím, že o skutečný sonet nejde. Aspoň zvolená forma tomu neodpovídá.
PS. Myslím, že o skutečný sonet nejde. Aspoň zvolená forma tomu neodpovídá.
» 27.10.2012 - 21:43
Je mi něčím blízká tvoje poezie, pár pěkných, obratů, zajímavé asociace, zas trochu neučesané, ale je to styl a je osobitý, hlavně vděčné téma očima zkušeného, to mám ráda
» 27.10.2012 - 21:55
S láskou to lehké někdy není
a hlavně proto,že jeden málo dává tomu druhému.Nebo oba ji berou jen tak-vlažně.
a hlavně proto,že jeden málo dává tomu druhému.Nebo oba ji berou jen tak-vlažně.
» 27.10.2012 - 22:59
nemam rada lehke rymy, ale u tebe se mi to libilo, vse do sebe krasne zapadalo, melo to spad...libila se mi st.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: PROPASTI LÁSKY NA DÁLKU | Následující: ÓDA NA SLUŠNOST PRO PŘÍLIŠ SLUŠNOU ŽENU