Rány z kleští

» autorka: Lenka pomněnka
Oči jdou alejí zakletých stínů,
pohledy těkají, hledají víru.

Střevíčky deště tepají sílu,
kovové kleště naleznou klidu.

Čelisti okvětí, lístek po lístku,
vzdají se radostí, bídy i potlesku.

Život jak vánek, uragán poklesků,
na jevišti z lístků spadaných záblesků.

Úsměvem svítí zhojené oči,
v závějích balastu tepaných z řeči.

Čekání na cestu věčného štěstí,
opratě tušení cvalem ti věští.

Život je mámení v aleji z kleští.



Lenka pomněnka
Tipů: 12
» 26.10.12
» komentářů: 6
» čteno: 835(15)
» posláno: 0


» 26.10.2012 - 09:23
Jen ST
» 26.10.2012 - 10:59
Hezké
» 26.10.2012 - 16:57
..život je mámení..a velice rychlé..
..přenese nás..kam jen chce..nebo chceme:-)
» 26.10.2012 - 19:00
Nevím jestli se správně vyjádřím, ale tohle je hodně vyzrálé psaní. Já tam vidím kouzelnou hru se slovy. Kdo dělá vitráže..... ví jak je důležité to správné sklíčko..... a nebo jiný příměr... tohle už je víno, které se dělá na chuť a ne na litry.
Smekám a k téhle láhvi se vrátím.
» 26.10.2012 - 19:24
Patos v básních mi nevadí, tady je ho ale přespříliš, stejně jako genitivních metafor (uragán poklesků, čelisti okvětí, závěje balastu atd. atd.) Soudím, že tytéž emoce lze vyjádřit daleko civilněji, aniž by ztratily na své působivosti.
» 27.10.2012 - 12:32
Alej je cesta, kterou tu máme vytyčenou a kleště, jsou náš život, co nás někdy svazuje...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Volební a povolební | Následující: Stýskání

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku