Vůně

Kdo z nás nemá vzpomínky? Nejsilnější jsou bezesporu ty na dětství, kdy bylo všechno v pořádku a průzračné. Někdo je má spojené s lidmi, někdo se zážitky.
Já s vůněmi. Vůně mi vracejí ty nejkrásnější chvíle, které jsem směla prožít. Spolu s nimi se smím na chvíli vrátit v čase a být malá holka, či prožít znovu romantickou procházku lesem.
Mám je spojené s ročním obdobím, prvními láskami, toulkami lesem, s mámou i přáteli.
Příroda se zdaleka nemusí podobat podzimu, ale vzduch už voní směsí jeřabin, zralých šípků, šťavnatých jablek a já vím, že vtrhl do krajiny.
Zavoní-li skořice a kůra z pomerančů, přenesu se zpátky pod maminčin vánoční stromeček a je ze mne rázem ta malá holka s vykulenýma očima, která je ochotná věřit na Ježíška.
Heřmánek mi vrací zpět do náručí mé dospělé syny jako čerstvě vykoupaná miminka. A s každou návštěvou papírnictví se s vůněmi, které má, stávám zase školačkou.
Na vůních je nádherná jejich rozmanitost, neměnnost a věrnost.
Jsou všude kolem nás, obklopí nás kdykoliv a kdekoliv. Přinášejí úlevu a pocit štěstí. A nejsou-li náhodou ve vzduchu, máme moc si je přivolat. Pak už je stačí jen zavřít oči, vnímat a nechat vzpomínky vstoupit.