duše se ani nedotknu

Pořád to stejný, útržkový
zprávy o tvým životě se
dozvídám od
svých známých
a
co jako
já o to nestojím
uplně stejně jako ty

po třetí za sebou
si ho vyhoním ve
dvě ráno
a pak ještě dvakrát v
šest než vstanu
do práce
posnídám další kus
ze svý duše,
jídla se ani
nedotku

smotám se do
chladnýho rána
s příjemnou kocovinou
a
hodím
ty starosti v hlavě
za
hlavu
svět už i beze
mě
smrdí průserem
a žáby vylézaj
z kanálů
a ten zápach
se táhne
přes půl tohohle
zasranýho města

přežiju práci
jako jedna z
mnoha loutek,
umyju svý
tělo, duše
se ani nedotknu,
pak následuje ten
bezpáteřnej rituál
před pářením, kdy
se upravím do
podoby pávů
v kině stejně nic
neulovím, jen se
dotýkám asi 5sekund
stehna něčí
holky
a
ty japonky tu jsou
roztroušeny jako
moje skleróza

ve tmě nejde nic
poznat, ale film je
naprosto skvělej
7,50£ za představení
sedím než
zavřou
oponu, konec,
ouver, finito,
už nejsem ten uřvanej
fakan
místo srazu zoufalců
před kinem, vypadnu
na sraz zoufalců
v pubu > nezávazně
objednám velkou whisku
sobě
a člověku po mý levici
a
vyzradím mu
tajemství nesmrtelnosti
protože ho to
nezajímá

teprv teď příjde
ta zábava, kapela začne
hrát a já se
rozhlíd po těch ženskejch,
zrezivělý, mladý,
vyčpělý,
něžný krásky, nesmělý
a na půl šílený,
zapotratovaný, odmítnutý
a všemi přijímaný,
byly tady všechny
a ječely jako
sto sirén, do
mý tváře a tváří
těch okolo,
tak jsem si jednu vyhlíd
a
pozval na panáka, povídali
jsme si už ani nevim
o čem a
já se líbil její
kamarádce, to je jasný,
jen se netlačte děvčata,
mám lásky plnou půdu
a kalhoty
a vůbec
jsem
skvělej,
každým kdo mě
nezná
to řiká,
tak skončila
v mých spárech
už ani nevím která
a ty jména,
jména, těla
těla, útržky
- útržky
ráno jsem
zase vypad
do práce
se svou kocovinou, jen o něco
příjemnější
něž obvykle