Zatoulaný pes
Život je někdy pes
» autorka: jaroslava.anna |
Zatoulaný pes si lehl k pahýlu stromu
a tak jako strom on nemůže dál
vláhu mu vzali a déšť nebe odmítá poslat
oči již dávno zemřelé zavírají se únavou
kdysi se něžná ruka zvedla
a prsty srst projely
kdysi se slechy slastí zachvěly
a on pes věděl že lásku zná
poslední vzpomínka mihla se hlavou
usíná znavený usíná sám
poslední nádech a výdech …
a tak jako strom on nemůže dál
vláhu mu vzali a déšť nebe odmítá poslat
oči již dávno zemřelé zavírají se únavou
kdysi se něžná ruka zvedla
a prsty srst projely
kdysi se slechy slastí zachvěly
a on pes věděl že lásku zná
poslední vzpomínka mihla se hlavou
usíná znavený usíná sám
poslední nádech a výdech …
Tipů: 14
» 16.10.12
» komentářů: 6
» čteno: 719(15)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ukradli nebe | Následující: Tiché ráno